Plastové dědictví aneb Kurvalidi vzpamatujte se.

            Právě jsem se vrátil z obchodu a opět jsem si uvědomil, jakým problémům musí čelit někteří lidé, kteří projeví jakoukoliv snahu o zlepšení životního prostředí. 

             Kupoval jsem větśí množství brambor a tak jsem použil plastový sáček, který jsem chtěl využít i pro čtyři kusy rajčat a paprik, které jsem volně položil do košíku. Pokládajíc rajčata na váhu na mě pokladní v prodejně Albert v Praze Modřanech zahlídla a češtinou s cizím přízvukem se mě zeptala - „Sáčky nebyly?“ Odpovídám – „Byly,ale já další plast domů tahat nechci. Jeden sáček mi úplně stačí.“ Oponovala – „A jak je mám asi vážit bez sáčku?“ Opět reaguji – „No, úplně stejně, jako by v  sáčku byly. Jednoduše ty čtyři rajčata položte na váhu.“  Samozřejmě, vážení proběhlo bez problémů, no stejně nevraživě reagovala i u vážení paprik.

             Podobnou zkušenost mám i z prodejny uzenin v Praze Stodůlkách. Kupoval jsem tři kusy klobás a prodavačka mi je automaticky strkala do plastového sáčku. Jelikož jsem na pultu viděl potravinářský papír, požádal jsem ji, aby mi klobásy raději zabalila do papíru. Opět problém – „Vážený pane, papír je drahý a my ho používáme jen na balení krájených uzenin. Kdyby jsme všechno balily do papíru, tak by jsme za chvíli přišly na mizinu.“ Nedalo mi to a hned jsem reagoval – „ Vážená pani, v ceně těch klobás máte ten kousek papíru zaúčtován aspoň dvacetkrát.“ Klobásy jsem si nakonec raději nekoupil a zařekl se, že do tohoto obchodu už v životě nevkročím.

            Ve všech případech to byly dámy v letech a dá se předpokládat, že měly děti, vnoučata. Místo toho, aby si vážily lidi, kteří se snaží zanechat čistější prostředí i pro jejich potomky, dělají vše pro to, aby jim to znemožnily...

            Stejně tak mně rozčiluje, když se dočtu, že firma, která má na starosti odvoz a likvidaci separovaného odpadu, tento stejně nakonec hodí na jednu hromadu s běžným, komunálním odpadem. Celá naše snaha o zlepšení kvality prostředí, i pro děti zaměstnanců této firmy, vyjde nazmar...

            Je zřejmé, že většina lidí si do dnešního dne neuvědomila, jak málo stačí, aby jsme udělali něco pro tuto planetu. To, co už dnes považujeme za materiál „denní spotřeby“ je něco, s čím si totiž naše planeta neumí moc dobře poradit. Je to odpad, u kterého se poločas rozpadu počítá na stovky let. Jinými slovy, odpad, který při zahození v lese možná „potěší“ pohledem nejen Vaše děti, ale i jejich děti a možná i děti jejich dětí, nebo dokonce i jejich vnoučata.

           Přitom stačí tak málo – nebrat si pokaždé nový plastový sáček při nákupu pár kusů meruněk, hrušek, paprik,rajčat, trvat na balení uzenin do papíru, nosit si svou vlastni textilní tašku a nekupovat znova a znova tašky igelitové, odmítnout plastový sáček, do kterého nám prodejce strká právě koupené ponožky, nekupovat pivo v plastových lahvích... Nejenže je to nechutné, ale uděláte něco dobré i pro život.

           Jsem jeden z těch, kteří zásadně nekupují nápoje v plastových láhvích, odmítám platit za pivo v plastovém kelímku, ignoruji bufety, restaurace, kde podávají jídlo na plastových táckách s plastovým příborem... Jednoduše se snažím používat jakýkoliv plastový materiál v co nejmenší míře.

           Vím, že takových „blbců“ jako jsem já je u nás více a rád by jsem PRÁVĚ JIM poděkoval za jejich snahu udržet naši planetu aspoň trochu čistější a zanechat ji dalším generacím ve stavu, za který nás nebudou proklínat a za který se nebudeme muset stydět.